Historie

Mlýn Karolínka ve Vranově nad Dyjí má za sebou bohatou a dramatickou historii, která sahá až do 20. let 20. století. V roce 1927 jej koupil Alois Grund. Mlýn byl sice bez vodního práva a ve velmi špatném stavu, ale Grundovi v něm viděli nový začátek. S pomocí kmotra a naspořených peněz se přestěhovali z Vysočiny do Vranova.

Počáteční roky znamenaly tvrdou práci – nejprve bylo třeba splatit dluhy, pak přišly postupné opravy obytné části, mlýnice i hospodářských budov. Během okupace se Alois hned první den přihlásil na německé radnici jako český občan, který v Sudetech zůstává. Díky jeho duchapřítomnosti a písemnému potvrzení o provozu mlýna se rodina vyhnula vyhnání.

Mlýn přežil i druhou světovou válku, kdy běžel naplno díky dostatku vody z přehrady. Ke konci války, kvůli technické poruše, Alois Grund mlýn elektrifikoval – předvídavý krok, který zajistil jeho další provoz i v období nejistoty.

Po válce se v mlýně mlelo 24 hodin denně, protože široko daleko žádný jiný mlýn v provozu nezůstal. Bohužel, po roce 1948 byl mlýn znárodněn. Alois Grund byl jmenován pouze správcem budovy. Rodina sice mohla zůstat v obytné části, ve mlýně se však pohybovala spousta cizích lidí a byl přístupný komukoliv, a to včetně obytných částí. V 60. letech se zde začaly vyrábět krmné směsi, a mlýnský provoz definitivně skončil. Poté, co byla vybudována míchárně směsí v nedaleké Šumné, skončil provoz mlýna nadobro. 

S mlýnem je spojený také příběh Josefa Švarce, který zde ve 30. letech pracoval a právě tady poznal svou budoucí manželku. Na Mlýn vzpomínal celý život s láskou, což dokládají i tyto fotografie. 

Nynější majitelé odkoupili mlýn od vnuka Aloise Grunda a rozhodli se místo kompletně zrekonstruovat a přestavět na hotel, aby se nejen oni mohli těšit z krásy historických budov. Všechny prostory jsou proto navrženy s ohledem na historii místa, aby se nezapomnělo, jaký příběh se v minulosti ve mlýně psal.